Málokdo má to štěstí, že už na střední škole ví, kam se chce vydat dál. Já ho rozhodně neměl – při nástupu na gymnázium mě jednoznačně bavila nejvíc matematika a možná zoologie, ale úplně jsem si nedokázal představit práci ani v jednom z těchto oborů. Mimo školu jsem vždy měl plno kroužků, intenzivně jsem hrál na příčnou flétnu a na klavír. K tomu jsem hrál vodní pólo, cvičil, a opravdu hodně četl.
Na první konferenci Czexpats si pamatuju, jako by to bylo včera. Po čtyřech letech doktorátu, který nikam nevedl, jsem byla psychicky vyčerpaná a pomalu se začala smiřovat s myšlenkou, že s vědou skončím. Zmáhalo mě to neustálé sebe-zpytování, kdy jsem byla na jedné straně sice silně přesvědčená o směřování svého výzkumu, ale zároveň jsem nemohla ignorovat kritiku „pánů profesorů“ na svém pracovišti, kteří mě neustále přesvědčovali o tom, že můj výzkum je vlastně nesmysl (doslova jsem si vyslechla, že je to „bullshit“). Už ani nevím, co jsem si tehdy od konference slibovala, ale jako pracující matce ročního kojence bylo pro mě zajisté osvěžující se na chvíli odtrhnout od všedních povinností a moci si popovídat o vědě, kariéře a projektech našich krajanů v zahraničí. Dopad, který tato Konference pod stromeček nakonec měla na můj život, však předčil i mé nejdivočejší sny.
Mobilita, mobilita, mobilita… to je klíčové slovo, se kterým se každý začínající vědec bezpochybně setká. O plánování pobytů v cizině, o administrativě spojené se stěhováním a sháněním víz, o shánění grantů na výjezd a konečně i o hledání škol a školek pro potomky bylo napsáno už bezpočet blogů. Jak ale tyto změny vidí právě děti stěhujících se vědců se člověk nikde moc nedočte.
Lenku Krsovou možná znáte z internetu jako „Dataholku“, která se zabývá výzkumem a analýzou sociálních sítí, ale třeba i tím, jak testovat a navrhovat uvěřitelnou umělou inteligenci ve videohrách. Vystudovala „nová média“ na Filozofické fakultě UK a nyní je doktorandkou na americké Syracuse University.
Doktorka Diana Apetauerová vystudovala Lékařskou fakultu UK v Plzni, poté zamířila na stáž do Bostonu, kde nakonec i zůstala. Nyní vede kliniku extrapyramidových onemocnění na Lahey Hospital, spjaté s Harvardem, kde se zabývá neurodegenerativními onemocněními, jako je Parkinsonova choroba. Ačkoliv působí v USA, s Univerzitou Karlovou je stále v kontaktu.
Pokud jste aspoň trochu jako já, tak s oblibou trávíte dlouhé hodiny soustředěním se nad učivem. Zatímco však škola byla povinností, biochemie je pro mě koníčkem a vysněným životní posláním.
Sir Henry Wellcome Fellowship je čtyřletý osobní grant, který dává výzkumníkovi plat a určitou částku na výzkumné výdaje. Umožní mi se věnovat výzkumu arytmií u diabetiků, což je zásadní, ale překvapivě málo prozkoumané téma. Těžiště projektu bude na University of Oxford, s ročním pobytem na UC Davis.
„Měl jsem štěstí, že jsem mohl spolupracovat s těmi nejlepšími a snažím se to předávat dál,“ říká světově uznávaný hematolog Josef Prchal, který působí jako vědec a lékař na University of Utah a stále inspiruje mladé, i ty v Česku. Elán mu rozhodně nechybí, náš rozhovor probíhal online z terasy horské restaurace, když měl profesor Prchal jeden den volno v nemocnici a vyrazil lyžovat.
„Doufám, že se ze současné koronavirové pandemie ponaučíme,“ říká imunolog Pavel Tolar, vedoucí výzkumné skupiny na Francis Crick Institute v Londýně. S využitím nových multioborových technik se snaží lépe pochopit fungování imunitního systému, které by mohlo vést až k vývoji nových účinnějších vakcín i k novým léčebným terapiím.
„Viry jsou nejmenší uzavřený systém, ke kterému lze přistoupit exaktně – lze vyřešit strukturu celého viru,“ líčí svůj zájem strukturní virolog Martin Obr. Aktuálně působí na IST Austria, kde se zabývá strukturou a architekturou virové schránky – kapsidy.
V tomto blogu zkusím porovnat svoje zkušenosti ze Švýcarska a ze Skotska spíše z osobní roviny, trochu se zamyslet nad tím, co pro mě bylo těžké a také nevynechat to, co bych dneska dělal jinak.
Zástupci Czexpats in Science měli možnost během EMBO Young Scientists Forum (EYSF) 2019 mluvit s řadou inspirujících českých vědců, kteří nyní vedou své výzkumné skupiny na těch nejprestižnějších…
S filozofem a sociologem práva Jiřím Přibáněm o britské akademické meritokracii, vědě jako povolání a posledním komunistickém doktorátu v Československu
Najít doktorát v lingvistice na nizozemských nebo anglických univerzitách není snadné. Na následujících řádcích se s vámi podělím o mé zkušenosti s jazykovědným bádáním v Česku, Nizozemsku a Anglii…
