Když se sen stane realitou – Zápisky z bakaláře na Imperialu

Tereza Mikovcová je studentkou bakalářského studia biochemie na londýnské Imperial College. Do Londýna odjela nadšená a natěšená – jaké jsou její první dojmy? O tom se s našim čtenářstvem podělila v tomto blogu.

Kdo jsem

Ahoj, jmenuju se Tereza Mikovcová a studuji prvním rokem biochemii na Imperial College London. Právě jsem dokončila první semestr studia. Studium na Imperial College bylo mým snem už od mé stáže ve Švýcarsku, kterou jsem absolvovala, když mi bylo sedmnáct a kde mi jedna absolventka o této vysoké škole povídala. I když to s financováním nevypadalo zpočátku úplně nejnadějněji (školné je v Británii po Brexitu opravdu velice vysoké), vzala jsem otěže pevně do svých rukou, založila si sbírku a začala oslovovat nadace. Nakonec se mi podařilo do prvního ročníku nastoupit. Mám obrovské štěstí, protože mi na studium přispělo přes 800 úžasných Čechů a Češek, mezi nimi i řada z vás, a já jsem nesmírně vděčná.

Proč právě Imperial

Imperial mě nejvíce zaujal svým zaměřením na podnikání a na translační výzkum. Projekty tady nekončí u publikace, ale často jdou až do fáze start-upů, patentů a mezinárodních spoluprací. Chtěla jsem být v prostředí, kde mají lidé takto nastavenou hlavu a ženou se za tvořením, inovací a společnými firmami. Imperial má Enterprise Lab a spoustu soutěží, kde studentky a studenti prezentují své start-upy a nápady a mohou na ně získat peněžní podporu. Ale nebudu tady nikomu lhát, ranking mezi top univerzitami mě také lákal. 

Máme tady nespočet možností na stáže a neustále jsme nabádáni k tomu se nějak mimoškolně rozvíjet, ať už je to letní stáží ve farmaceutických firmách nebo univerzitním programem UROP (Undergraduate Research Opportunities Programme), v rámci kterého nám univerzita zaplatí po domluvě s jejím vedoucím letní stáž v jedné z univerzitních laboratoří.

Já už jsem si domluvila úžasnou stáž na Oxfordu přispívající k boji proti antibiotické rezistenci a epilepsii, v rámci které se budu podílet na fascinujícím výzkumu karboxylátových membránových transportérů.

První dojmy a britský univerzitní systém

Právě jsem dokončila semestr a zkouškové období a na první pohled je vidět, že anglický systém se vážně soustředí na kritické myšlení; samozřejmě je tu v biochemii i určité množství memorizace, ale jen s tím tady nepřežijete. Všechny testy byly strukturované jako nadstavba nad materiálem, co jsme se učili, abychom potvrdili, že jsme ho vážně pochopili, umíme s ním pracovat a přemýšlet nad tím. 

Obecně se Imperial soustředí na rozvoj samostatných vědkyň a vědců, už v prvních týdnech jsme se naučili pracovat s PyMOLem (program pro vizualizaci biochemických struktur), v následujícím semestru máme předmět kde se učíme programování v Pythonu a R, oba jsou programovací jazyky. Zároveň mám týdně minimálně šest hodin praktických cvičení v laboratoři, kde sami zpracováváme experimenty a z každého musíme vypracovat detailní laboratorní protokol, shrnout naše výsledky v kompletní datové analýze a i okomentovat, jak bychom to příště zlepšili a co se nám zcela tak nepovedlo.

Musím se přiznat, že mě tohle prostředí neustále posouvá a rozvíjí, všichni tu jedou na 110% a musíte dřít, abyste se necítili pozadu. Je tu absolutně běžné, že po celém dni plném přednášek a praktických cvičení v laboratoři se ještě až do devíti či deseti večer učíte v knihovně.

Nikdy jsem se nenaučila za pouhé tři měsíce víc učiva, pokud bych to porovnala s maturitou, tak mi přišlo, že v rámci rozsahu učiva jsme probrali jeden maturitní předmět týdně. A absolutně to miluju, učíme se zajímavosti, třeba to, že buňky prsního karcinomu umí pomocí nanotrubiček nasávat mitochondrie imunitních T-buněk. Každou přednášku se dozvíme nějaký takový úžasný fakt a já bych se nejradši zahrabala do knihovny a všechno si dohledala až do nejmenšího detailu. Jeden týden probíráme rakovinu a já se chci zaměřit na rakovinný výzkum, druhý týden transmembránové proteiny a najednou potřebuju být expert na ně všechny. Dlouho jsem se necítila takhle naplněná a plná vášně jako tady. 

Život v laboratoři a mimo ni – každodenní realita

Jak vypadá můj běžný den? Ráno vstávám brzy, protože se chci soustředit na sebe před přednáškami. Já mám přednášky každý den, takže si to musím rozvrhnout tak, abych nevyhořela. Ráno tedy udělám něco pro sebe – buď jdu běhat a nebo si udělám nějaký domácí workout. Přednášky mi začínají v devět hodin, většinou mám 2-3 denně a mezi nimi se s kamarády jdeme učit do knihovny. Třikrát týdně máme odpolední laboratorní cvičení, které trvá přibližně od dvou až do čtyř nebo pěti hodin.

Po laborkách se většinou znovu jdeme učit do knihovny. Já jsem si našla úžasné kamarády, se kterými se učíme společně. Večer už jen jdu domů, něco dobrého si uvařím a volám si s rodinou nebo s kamarády v Česku. Zdá se to jako intenzivní a sama bych si předtím nepředstavila takto žít, ale tohle prostředí mě vážně žene extrémně dopředu. Jak jsem již zmiňovala, uvědomuji si riziko vyhoření a snažím se na svou duševní i fyzickou pohodu každodenně myslet.

Londýn – finance, ubytování a networking

Londýn je překrásné město, už se těším na jaro a léto. Ale jak si asi každý dokáže představit, náklady na život tady jsou velmi vysoké. Jen univerzitní školné (tuition fee) mě stojí 43,300 liber ročně a k tomu je třeba platit ještě ubytování, poplatky za energie, jídlo, dopravu a všechno ostatní. Já bydlím v malé garsonce u kampusu a nemohu být více spokojená, ale najít takové ubytování mi trvalo docela dlouhou dobu.

Ale takové velkoměsto má zároveň spoustu benefitů, jeden z nich je ta nekonečná možnost setkávání se s lidmi a různých akcí. A to nemluvím jen o vědeckých a podnikatelských akcích, ale také o akcích jako jsou např. run kluby (komunitní akce, kde chodíme skupinově běhat – často je součástí i jídlo nebo kafe zdarma) apod. Zkrátka, pokud člověk chce, je tu nekonečno možností, kde poznat lidi a seznámit se s někým zajímavým, a velká většina z nich je 100% zdarma. Určitě všem doporučuji vyzkoušet aplikace jako EventBrite a Luma, taky je tu spousta komunit na sociálních sítích, které spojují lidi v Londýně. Myslím si, že je důležité tyto možnosti zmiňovat a propagovat, protože mi určitě všichni czexpati dají za pravdu, když řeknu, jak osamělé studium či práce v zahraničí mohou být.

Česká komunita – proč neztrácet kontakt s domovem?

Moc mě baví zjišťovat, kolik skvělých českých komunit tady existuje. My máme univerzitní českou společnost na Imperialu, podobné jsou i na ostatních anglických univerzitách. Hrozně se mi líbí, že většina akcí je propojená mezi univerzitami a můžete klidně přijít na akci od UCL (University College London, další londýnská univerzita), i když studujete na jiné vysoké škole. Všichni jsou přátelští a milí, spolu sdílíme to, jak je krásné a zároveň těžké si budovat „home away from home“. Ale univerzitními spolky to nekončí, akce probíhají i na Velvyslanectví České republiky, zároveň jsou tu i různé gala večeře a večírky. Já jsem se před Vánocemi byla koukat na Pelíšky na ambasádě a moc se mi líbilo, kolik úžasných lidí tam můžete poznat.

Vzkaz budoucím czexpatům

Chtěla bych vzkázat všem, jděte do zahraničí! Mně to osobně otevřelo zcela novou perspektivu na život a nové priority a jsem vážně šťastná. Je to obrovský krok, ale podle mě je důležité integrovat český výzkum s tím zahraničním a přinášet do Česka ochotu podporovat startupy a inovovat. 

Ráda také pomáhám studentům přemýšlejícím o zahraničí. Takže pokud tohle čte někdo, kdo by rád vycestoval na stáž nebo se přihlásil na zahraniční univerzitu, tak určitě moc ráda pomůžu a udělám vše pro to, abyste uspěli!

Tereza Mikovcová

Tereza Mikovcová  je studentkou biochemie na londýnské Imperial College. Do světa vědy vstoupila již v šestnácti letech v laboratoři Jana Dohnálka v Biotechnologickém ústavu AV ČR (BIOCEV). Zde se specializovala na studium nukleáz a přípravu krystalů pro neutronovou strukturní analýzu. Své výzkumné zkušenosti dále rozvíjela během stáží ve švýcarském Biozentru basilejské univerzity, kde zkoumala bakteriální sekreční systém, a ve francouzském Institutu Laue-Langevin, kde se podílela na difrakčních experimentech.

V roce 2024 se stala nejmladší účastnicí Československé krystalografické konference, kde byly prezentovány výsledky jejího výzkumu. Aktivně se věnuje popularizaci vědy. Vystoupila na konferenci Innovations United na Pražském hradě, v panelech zaměřených na digitální zdraví a postavení žen ve vědě. Působí jako editorka pro studentský BioScience Review na Imperial College London. Ráda podporuje mladší zapálené studenty a studentky s jejich prvními krůčky do vědy.

Ve volném čase ji nejčastěji najdete běhat nebo posilovat. Kromě sportu také píše poezii a čte seberozvojové knihy. Nejraději tráví čas s rodinou a se svým psem Enzem.