Na to, jaké to je s návraty dětí ze zahraničí do českého školského systému, jsme se ptali několika vědkyň a vědců, kteří si výjezd a návrat s dětmi zažili v nedávné době.
„Baví mě základní výzkum – rozlouskávat ty intelektuální oříšky, přijít na to, jak věci fungují. A takových ‚oříšků‘ je výzkum signálních drah plný,“ říká molekulární biolog Jan Mašek z Přírodovědecké fakulty UK, vedoucí výzkumné skupiny podpořené grantem Primus.
Jedním z cílů Czexpats in Science je pomoci vědcům s návratem do ČR a přispět k otevřenosti české vědy. Tento editorial využívá osobní zkušenosti vědců…
Jak probíhají výběrová řízení na vedoucí laboratoří v zahraničí? A čím by se mohly české vědecké instituce inspirovat? V tomto blogu popíšu zkušenosti své a několika kolegů z hledání pozice vedoucího laboratoře a článek obsahuje i obecnější tipy…
„Lokálnost“ vědy je pro mě především o vztahu mezi vědeckým poznáním a společností, v jejímž kontextu toto poznání vzniká a jíž by také mělo nějakým způsobem sloužit.
Ústav Maxe Plancka pro biofyzikální chemii (MPI-BPC[1]) v Göttingenu patří mezi největší a také nejlépe hodnocené ústavy Společnosti Maxe Plancka. Právě jsi tam načal čtvrtý rok působení. Jak ses na MPI-BPC dostal?
Napíšeš něco o rozdílu mezi UK a ČR z hlediska mateřství/rodičovství a jeho skloubení s vědeckou kariérou, případně o tom, jaký je rozdíl mezi postdoktorandskou pozicí v UK a v ČR? Tak znělo zadání pro blog.
