Vladimír Majer, vystudovaný chemik, po úspěšné výzkumné kariéře v zahraničí strávil několik let ve vědecko-diplomatických službách francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS). V tomto blogu si můžete přečíst o jeho zkušenostech s vědeckou diplomacií a pohledu na tuto disciplínu v kontextu České republiky.
Byl prosinec roku 2019, tři měsíce od obhajoby mé disertace, a já jsem už několik týdnů celé dny purifikoval vzorky na stáž v Bordeaux, kterou jsme domlouvali více než rok. Když jsem se ještě pro jistotu Francouzů optal, jestli si tedy mám koupit letenky na první lednový týden, dostal jsem odpověď, že zapomněli zařídit můj příjezd a jestli můžeme vše o měsíc odsunout. Respirátor jsem v té době použil jenom párkrát za život, když jsem navažoval něco jedovatého.
Předesílám, že nejsem odborníkem na právo ani předpisy EU. Jen jsem se při rodinném stěhování z Francie něco přiučila o problematice přenosu sociálního a zdravotního pojištění. A tak jsem se pro vás, kolegy czexpaty, rozhodla shrnout informační zdroje a přidat svoje zkušenosti. Snad někomu při stěhování pomůžou.
Co je na cizině nejvíce láká? A uvažují o návratu? První, koho jsme zpovídali, je fyzička Lenka Zdeborová, která si pro svou vědeckou kariéru zvolila Francii.
S politoložkou Annou Pospěch Durnovou o roli náhody v kariéře, o akademickém manželství a o částečném návratu do Česka po letech v zahraničí.
Hanka měla původně jet na magisterskou stáž do New Yorku, ale šéf hostující laboratoře se zrovna stěhoval do Francie. „Budiž, alespoň bude cesta levnější,“ řekla si, a nakonec z toho byly čtyři roky v Lyonu na International Agency for Research on Cancer (IARC)….
