ERASMUS+: Praktická stáž ve Švédsku na Luleå University of Technology

Úvod

V letní pauze mezi třetím a čtvrtým ročníkem PhD studia jsem strávila tři měsíce na praktické stáži Erasmus+ na Luleå University of Technology ve Švédsku. Ačkoliv na Matematicko-fyzikální fakultě UK není zahraniční praktická stáž povinnou součástí individuálního studijního plánu doktoranda, tak jako akademička vnímám zkušenosti ze zahraničí jako nutnou součást osobního i kariérního růstu a všeobecného přehledu. 

Ve své sociální bublině pozoruji pokles ochoty k zahraničním výjezdům, což jistým způsobem chápu. Hlavním limitujícím faktorem přechodného vycestování do zahraničí obvykle bývá finanční a organizační náročnost. Potvrzuji z vlastní zkušenosti: je to problematické, ale není to nemožné.

Program Erasmus+ vnímám jako signifikantní podporu při překonání obou překážek, ne však bohužel plně dostačující. Bez podpory fakulty a zaměstnavatele doktoranda takový výjezd (alespoň v mém případě) uskutečnit nelze. Zároveň bych nerada, aby řada studentek či studentů zůstala vůči stážím skeptická a nikam nejezdila. Spíše bych ráda vyzdvihla svůj obrovský respekt a ocenění vůči všem institucím, které se na takovém vzdělávání podílí tím, že výjezdy podporují a do svých zaměstnanců investují čas i peníze. 

V tomto příspěvku bych se ráda podělila o svou zkušenost se stáží jako takovou a se svým pohledem na Švédsko, které bych do několika klíčových slov shrnula jako zemi známého řetězce s nábytkem IKEA, zemi fikatime a zemi polárních září.

(Fikatime je tradiční švédský rituál pauzy na kávu a něco sladkého s tradičními švédskými fikadezerty: skořicový šnek kannelbullar, rolka obalená marcipánem s punčovou náplní dammsugare nebo také punschrulle, koláček s mandlovou náplní a cukrovou polevou mazariner, nebo čokoládové kuličky chokladbollar.)

Švédské město Luleå a jak vyzrát na finance

Ačkoliv je v dnešní době slovo „peníze“ někdy vnímáno jako sprosté slovo, ráda bych alespoň rámcově nasdílela hrubou finanční stránku takového výjezdu.

Pokud je stážistou studující v Praze, který platí průměrný nájem a nevypoví na tyto tři měsíce smlouvu svého pražského bydlení, Erasmus+ stipendium do Švédska pokryje zhruba poloviční náklady na letenky, ubytování na koleji ve Švédsku a na pražský nájem. Co se jídla týče, i v Praze mi přijde jídlo drahé, tady je ještě o kus dražší, ale naštěstí i Švédi mají slevové akce.

Veřejná doprava patří také mezi dražší položky, takže jsem si z několikáté ruky pořídila starý bicykl. Výhodou je v Luleå (čti zhruba „Luleo“) obrovská síť cyklostezek a nenáročný nížinatý terén. Na kole se po městě lze dostat kamkoliv bezpečně a snadno. Kolo je zde považováno za jeden z hlavních dopravních prostředků, takže zaparkovat kolo téměř kdekoliv není problém.

Stáž na univerzitě švédského Laponska

Luleå je správní město kraje Norrbotten, který zaujímá zhruba čtvrtinu rozlohy Švédska. Luleå University of Technology je jednou z nejseverněji umístěných univerzit Evropy, která je unikátní studijními programy kosmonautiky a velkým technologickým zázemím mnoha dalších oborů.

Na oddělení biochemického procesního inženýrství jsem se věnovala produkci biosurfaktantů a olejů pomocí mikroorganismů. V rámci stáže jsem měla možnost se účastnit kompletního experimentálního procesu od kultivace mikroorganismů, přes extrakci kýženého materiálu po jeho kvalitativní analýzu. 

V mojí domovské laboratoři v Praze pod vedením Olega Lunova jsem zvyklá na úplně jiný přístup ke stážistům, než jsem měla možnost vidět a zažít ve Švédsku. Švédský způsob stáže vyžadoval vysokou úroveň samostatnosti, kde bylo nutné se velmi rychle aklimatizovat a zorientovat se v aktuálních projektech. V mém případě bylo nutné oprášit znalosti a dovednosti z bakalářského a magisterského studia a mnoho nového se přiučit.

Kdyby se mě jakýkoliv kolega nebo kolegyně z řad doktorandů nebo mladších magisterských studentů zeptal, proč bych své obzory nemohla rozšířit pouze v laborce vedle na ústavu a neřešit všechna ta úskalí zahraničního pobytu, tak bych odpověděla následovně. 

Stáž není jenom o tom se naučit něco, co ještě neumíte. Je to taky zkouška nás samotných, jak se zvládneme pohybovat mimo naši komfortní zónu. Nové prostředí, noví kolegové, s nimiž jste předtím nikdy nespolupracovali a najednou si k sobě musíte rychle a efektivně najít cestu. Nová země s úplně jiným systémem, než na který jste zvyklí. A koneckonců u polárního kruhu je to taky například zkouška toho, jak se sami dokážete poprat s nefyziologickým režimem dne a noci.

Život v oblasti polárního kruhu

V zeměpisných šířkách kolem polárního kruhu je potřeba zvážit nástrahy změn režimu dne a noci v průběhu roku. Já jsem v Luleå, které leží zhruba 100 km od polárního kruhu, strávila měsíce červenec, srpen a září. Z Česka jsem zvyklá na relativně pravidelný režim dne a noci.  V červenci na mě tady čekal polární den (tedy světlo 24 hodin denně), v srpnu se již začalo na několik desítek minut až hodin stmívat a v září jsme se znovu adaptovali na noční tmu. I toto je něco, co je pro mě jako pro Středoevropana výrazně mimo komfortní zónu. Nedovedu si představit zimní měsíce utopené v polární noci.

Z hlediska počasí jsem měla zároveň štěstí i smůlu, záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to člověk podívá. Celý červenec tady bylo kolem 30 °C a slunečno. Štěstí v tom slova smyslu, že jsem o léto nepřišla úplně. Smůlu, protože během polárního dne vzduch přes noc jednoduše nevychladne, jelikož je sluníčko stále nad obzorem. Dle slov místních byl letošní červenec nezvykle teplý. V září pak ale podzim přišel velice rychle.

Nejprve jsme si střihli přechod národního parku Abisko ve Švédsku, kde jsme stanovali v horské divočině. Načasovali jsme si ho na  měsíc červenec, kdy letos i zhruba 200 km nad polárním kruhem bylo kolem 30 °C a polární den, takže nás v tempu chůze s batohy nelimitovala noční tma ani špatné počasí. 

V srpnu jsme se jeli podívat na finský kýč, vesničku Santa Clause, v Rovaniemi. Po absolvování to osobně nedoporučuji, je to turistická past. My jsme se tam jeli podívat řekněme ze srandy. Ale zase tam po lesích (i silnicích) běhají obří stáda sobů, ti jsou roztomilí. 

Na začátku září měly místní aerolinky velké slevy na letenky, takže jsme jeden víkend strávili ve Stockholmu. My jsme Stockholm zhodnotili jako super výlet do civilizace, která zde ve Švédsku Pražákům může trošku chybět. My byli z „velkoměsta“ vlastně nadšeni, pokud by ale naše kroky do Stockholmu vedly přímo z Prahy, tak tuším, že hodnocení bude trošku kritičtější. 

K závěru stáže jsme v září vyrazili na norské Lofoty a ty naopak doporučuji všema deseti! Na kempování ve stanu jsou trochu výzva, ale my jsme místo na stan našli vždycky. Zároveň jsme měli štěstí na krásné podzimní počasí.

Hodnocení a závěrem

Jako doktorandka bych zahraniční stáž určitě doporučila všem, kdo to ještě nezkusili. Zkušenost je to k nezaplacení! Celý čtvrtrok byl vlastně docela intenzivní zážitek. Spousta pro mě nových vjemů jiného pracovního prostředí a zvyklostí.