Najít odvahu a zkusit nahlédnout do vědeckého světa

Být středoškolským studentem neznamená být se svojí touhou po vědění odkázán jen na školní lavice a středoškolské učivo. Naštěstí má v dnešní době vědychtivý student poměrně dost možností, jak nahlédnout do světa vědy a techniky a stát se například stážistou na nějaké univerzitě nebo vědeckém ústavu.

Pokusím se v tomto článku shrnout možnosti, které různé vědecké instituce nabízejí současným středoškolským studentům. Celý článek je koncipován na základě mých zkušeností, názorů nebo zkušeností a názorů mých kolegů nebo kamarádů, kteří byli kdy lektory nějakého středoškolského studenta. A protože pocházím z přírodovědného světa, určitě nejsem schopna pojmout všechny možnosti, které nabízejí různé humanitní nebo technické obory. Za to se tedy dopředu omlouvám a diskuse je v tomto ohledu naprosto otevřená, kdokoliv ví o nějakých zajímavých příležitostech v těchto oborech, může se do ní zapojit a já jim za to dopředu děkuji.

Od mé středoškolské praxe…

Jako středoškolská studentka z menšího města jsem v raných devadesátkách neměla mnoho možností, jak získat nějakou vědeckou stáž. Nebyl internet, nebyl email a domlouvat něco po dopisech bylo příliš zdlouhavé. Nicméně, každoročně jsem se nadšeně účastnila biologické olympiády, a protože dříve bylo její součástí i vypracování písemné práce, rozhodla jsem se, že budu zkoumat etologii goril v zajetí. Sebrala jsem odvahu a tašku s věcmi na několik dní a vyrazila do ZOO. Nepozvána, nečekána jsem s nadsázkou se slovy „tak tady mě máte“ přišla za hlavním veterinářem a vysvětlila mu, že chci v jeho ZOO pozorovat gorily a napsat o tom práci. Laskavý pán mi odpověděl, že když si najdu ubytování, můžeme začít. Obešla jsem tedy pár internátních zařízení ve městě a druhý den jsem nastoupila….

Vím, že bych v té době bývala velmi ocenila možnosti, jaké mají mladí dnes, a i proto mám pocit, že přijmout občas k nám do laborky středoškoláka je něco, co má smysl dělat a já tak i obrazně „splácím“ laskavost lidem, kterým jsem se kdysi vnutila já.

…k praxi dnešních středoškoláků

Dnes mají středoškoláci možnost zapojit se jak do dlouhodobějších projektů a stáží, tak i do krátkodobých workshopů nebo účasti na různých přednáškách. Mimoto existují různé středoškolské spolky, kde může mladý člověk zjistit, co kde a jak by ho bavilo (to už ale můj článek není schopen obsáhnout, třeba se tohoto tématu ve štafetě ujme někdo další). Ucelenější projekty mohou studenti začínat tzv. ročníkovými pracemi, které dnes tvoří součást vzdělávacích programů některých středních škol přibližně ve druhém či třetím ročníku. Studenti vypracovávají práci v rozsahu 15-30 stran, nejčastěji rešerší na nějaké dané téma, často doplněnou o anketu nebo průzkum. Běžnou praxí pak je, že vyučující na základě prezentací ročníkových prací vyberou ty nejlepší pro postup do soutěže Středoškolské odborné činnosti (SOČ). Na některých školách si naopak studenti v rámci SOČ rovnou vybírají téma, na kterém pracují, ale není to povinná aktivita. Studenti, kteří by měli zájem o praktickou práci, by se v tu chvíli měli začít poohlížet po nějaké stáži. Asi každý student v této fázi již ví, jakým směrem ho to táhne, jestli humanitním, přírodovědným, matematickým nebo třeba technickým. Podle oboru zájmu může student(ka) hledat rovnou na stránkách vysokých škol, kde jsou někdy témata SOČ zveřejňována, ale pro začátek doporučuji hledat přímo na stránkách SOČ, kde jsou i odkazy na konkrétní instituce a témata. Někdy o možnostech stáží na spřátelených institucích vědí také edukovaní středoškolští vyučující, tak se vyplatí se zeptat přímo jich.

Jak k SŠ stáži nejlépe přijít?

Když má student zájem věnovat se nějaké konkrétní problematice ve specifické výzkumné skupině, je ideální oslovit daného vědce či vědkyni buď přímo nebo například na některé z akcí, které pravidelně instituce pořádají. Jsou to například Dny otevřených dveří, Noc vědců, Muzejní noc (1, 2), Veletrh vědy, aj. Pokud vás zde nějaké téma zaujme, tak se nebojte sebrat odvahu za přednášejícím jít, sdělit mu, čím vás téma oslovilo a zjistit, jestli náhodou nepřijímá i SŠ studenty a jestli by se nedalo nějak dohodnout. Pokud to nejde rovnou, třeba z organizačních důvodů nebo proto, že vás to napadne až později, tak se skutečně nebojte a napište dotyčné/mu email, proč by jeho či její téma bylo pro vaší ročníkovku nebo SOČku to úplně nejlepší. A jestli by třeba nešlo navštěvovat jeho laboratoř a získat s tématem nějakou pomoc. Tady je fajn napsat i něco o sobě, proč se o téma zajímám a třeba navrhnout nějaký nápad na krátký experiment, který by velmi obohatil danou práci.

Z praktického hlediska, může být uspořádání stáže velmi různorodé. Někdy může jít o 2-3 týdny o prázdninách, jindy o pravidelnou docházku během několika měsíců. Obojí má něco do sebe. Pravidelná návštěva laboratoře pomalu studenta uvede do laboratorní práce a do vztahů v rámci laboratoře, ale někdy chybí kontinuita. Více dní po sobě s úzce navazujícími experimenty může být pro studenta pochopitelnější a také práce rychleji ubíhá. Velmi záleží na časových možnostech jak lektora, tak studenta, svou roli můžou hrát také například potřeba dojíždění nebo hlídaná procenta absence ve škole. Z mého pohledu je ideální chodit během školního roku třeba jednou za 2-3 týdny a pak si vyhradit týden až dva o prázdninách na intenzivnější práci. Pokud vás oslovený vědec odmítne, není třeba to vzdávat, možná má v laboratoří už studentů více, nebo je uskutečnění stáže z organizačních důvodů nevhodné. Ale většina z nich neodmítne doporučit kolegy či kolegyně, u kterých by se stáž mohla uskutečnit. Nebo jste si už sami našli i další vědce, jejichž práce vás zajímá a můžete to zkusit i u nich. Často to vyjde.

A jaké byly zkušenosti studentek a studentů v naší laboratoři?

Naše studentka Karolína Mrzílková přišla v patnácti letech na ročníkovou práci, poté přešla na SOČ, na stáž Otevřené Vědy a nakonec šla studovat Bakalářské studium na Biochemii PřF UK a později Magisterské studium na Biofyzikální chemii PřF UK. Teď nastupuje na PhD studium na jednu z nejlepších univerzit světa, na ETH v Curychu. Poprosila jsem ji, jestli by nenapsala pár vět o tom, co ji stáž během střední školy dala a čím ji ovlivnila:

„Středoškolské vědecké stáže považuji za jednu z formativních zkušeností svojí kariéry. Právě na běžné poměry brzká zkušenost s vědeckým výzkumem a obecně akademickou kulturou formovala mé další vzdělávání a umožnila mi najít skupinu podobně smýšlejících lidí, mezi které jsem chtěla patřit. Tato dráha mi umožnila využít řadu mých schopností a dovedností, formovala moje ambice, a hlavně podpořila mou zvědavost. Právě tato zkušenost mi umožnila si uvědomit, že lze věcem probíraným ve škole rozumět skutečně do hloubky, uvědomovat si základní zákony řídící přírodu a chápat svět kolem sebe zase trochu jinak.

Krom toho jsem díky stážím získala představu, jak by vypadala moje kariéra, kdybych se rozhodla věnovat vědě v budoucnu. Díky středoškolské stáži jsem pochopila, jak vypadá každodenní práce vědce, jak fungují vědecké konference, jak vypadají profesionální laboratoře, což je něco, co se naskytne v patnácti letech málokomu. Měla jsem tak dojem, že při volbě vysoké školy a kariéry dělám informované rozhodnutí. Proto bych doporučila každému, kdo o vědě uvažuje z kariérního i čistě zájmového hlediska: jděte se zeptat svého učitele, napište email, zeptejte se starších kamarádů, ukažte, že máte zájem a snahu. To je nejvíce, co můžete sami pro sebe udělat.“

Našeho současného SŠ studenta Metoděje Svobodu jsem oslovila na maturitním plese svého syna, protože jsem věděla, že je to aktivní a talentovaný student. Krom toho, že je dvojnásobným vítězem Prezentiády, finalistou Středoškoláka roku aj., tak u nás dnes vypracovává svoji ročníkovou práci, kde jsme skloubili téma, které zajímalo jak jeho, tak i nás. A jak se Metoděj cítí u nás na stáži?

„Rozhodně mě nejvíc fascinuje, jak se mi vedoucí práce i další lidé v laborce věnují. První dny na ÚOCHB jsem chodil s pusou dokořán, už jen samotné prostředí je velmi inspirativní. Natož když se k tomu přidá, že jde o špičkovou vědeckou instituci, kde se člověk učí jen tím, že tam je. V laborce panuje navíc velmi přátelská atmosféra, tedy pro studenta ideální okolnosti.

Ještě před začátkem stáže jsem dostal přístup k odborným článkům, takže jsem měl možnost se do tématu ponořit i po té teoretické stránce. Je mnohem snazší se učit něco, co je relevantní, v tomhle případě k tématu stáže. Když už chce člověk číst velmi specifické a koncentrované vědecké články, asi k tomu potřebuje důvod, ne?

Mimo to se například kolem soutěže Středoškolák roku – která hledá, propojuje a oceňuje aktivní studenty – vytváří nemalá komunita středoškolských stážistů, občas až mladých „vědců“, kteří velmi často sdílí stejné základy. A zároveň se v tomto ohledu vzájemně podporují. Rozhodně to tedy za mě není osamělá zkušenost. Nevím, jestli se student může do výzkumu ponořit lépe než právě skrze vědeckou stáž.“

Program Otevřená Věda

Další možností, jak proniknout do vědeckého prostředí, jsou stáže Otevřené vědy (OV). Zatímco na ročníkovce i SOČce je potřeba se s případným lektorem domluvit, stáže OV jsou v tomhle jednodušší. Sami lektoři vypisují témata, na která se studenti mohou prostřednictvím webu OV přihlásit. Stáže Otevřené vědy jsou nabízeny napříč všemi ústavy Akademie věd [takže je zde možnost se uchytit i u humanitních, sociálně vědních a technických oborů – pozn ed.], probíhají v průběhu jednoho kalendářního roku a jsou zakončeny Studentskou vědeckou konferencí. Na rozdíl od ročníkovky nebo SOČky se zde nepíše žádná práce, což je výhodou i nevýhodou této stáže. Lektoři ze všech vědních oborů zpravidla vypisují ročně kolem 100-120 témat a na každé téma mohou přijmout i více studentů, kteří pak pracují dohromady. Na podzim, po vypsání témat, mají zájemci a zájemkyně asi měsíc (zpravidla do konce listopadu) na to, aby si vybrali téma a přihlásili se na něj. Následně si lektoři ze studentů vybírají. 

Zájem o stáže Otevřené vědy bývá zpravidla velký, na jedno téma se přihlásí třeba i 30 studentů a je pak na lektorovi kolik a jaké studenty si vybere. Z pohledu lektorky vybírající si studenty z přihlášených mohu za sebe a za několik svých kamarádů, kteří byli také lektory OV, napsat, co vlastně při výběru rozhoduje. Životopis mají až na pár výjimek nejaktivnějších studentů a studentek většinou všichni stejný… základka, střední…maximálně účast v nějaké soutěži. Věk nerozhoduje, je jedno jestli je studentovi 15 nebo 17, protože stejně z práce v laboratoři neumějí víceméně nic, začínají od nuly a je potřeba se jim ze začátku hodně věnovat. Rozhodujícím tedy zůstává motivační dopis. Sama nerada píšu motivační dopisy, tak vím, jaká pruda to je, ale na druhou stranu, podle čeho jiného by se měl lektor rozhodnout? Proto je potřeba si na tomto dopise dát záležet a napsat ho vlastně docela upřímně. Je důležité nějak vyjádřit zájem o daný obor, a třeba i nastínit proč jsem si daného lektora vybral (např. v rámci popularizace jsem četl nějaký článek, slyšel jeho podcast atd., nebo mám opravdu velký zájem o danou problematiku, a dotyčný je jeden z mála, který se tím zabývá), prostě ukázat, že stáž je pro mě důležitá. Napsat něco o sobě, co mě vede k zájmu o téma atd. U mě určitě rozhoduje, že student motivační dopis nebere „smrtelně vážně“ a že do něj dokáže vnést určitou hravost, vtip a originalitu. Takového studenta si člověk dobře zapamatuje. Z motivačního dopisu také lektor vycítí, jestli si s aplikujícím studentem bude rozumět nebo jestli student zapadne do kolektivu dané vědecké skupiny. Shrnuto: buďte originální, ukažte zájem o téma, případně o lektora, a ukažte co nejvíc ze sebe. Vybíráme běžně z 30-50 motivačních dopisů, takže je důležité něčím zaujmout. Pro mě je z mnoha desítek motivačních dopisů, které mám stále v šuplíku, dosud nejlepší ten od patnáctiletého Kryštofa Sršně, který se k nám před lety hlásil na OV.

Kryštof si z roční stáže dokonce „odnesl“ spoluautorství publikace, která později hrála roli při jeho přijetí na University College London. Jeho motivační dopis začínal „Velký nos velkého ducha značí“, ale co mě opravdu zaujalo byl tento odstavec:

„Věřím také, že dokážu klást otázky ohledně věcí, které lidi často berou jako samozřejmost a nenapadne je to téma prozkoumat. Myslím, že by mi tato kvalita umožnila účinněji pomoci týmu při řešení problémů, kterými bychom se zabývali. Ačkoli bych byl samozřejmě nejméně kvalifikovaným a nejméně informovaným členem týmu, domnívám se, že v některých případech i tato skutečnost může nést několik výhod. Nedostatek pokročilých znalostí může vést k méně omezením, které jsou s nimi spjaté. Většina bláznivých nápadů, stvořena takto bez důkladných znalostí by určitě nefungovala, ale možná čas od času by se z té bujné, naivní kreativity vynořila logicky správná myšlenka, která by mohla vést k zajímavým pohledům na daný problém“.

A co si o stáži myslí po letech Kryštof?

„Pamatuji si, že když jsem se dozvěděl, že si mě Lenka vybrala na stáž (i po mém ‚avantgardním‘ motivačním dopise, za který se teď malinko stydím), byl jsem překvapením a radostí bez sebe. Samotná stáž snad ještě překonala má očekávání. Byl jsem obklopen lidmi, kteří měli neskutečné množství znalostí o biochemii, a všichni byli vždy velmi ochotni mi podrobně vysvětlovat teorii a postupy, kterými jsme se zabývali. Po pár týdnech jsem nějaké experimenty prováděl skoro samostatně – když se nad tím teď zamyslím, překvapuje mě, jak moc mi všichni důvěřovali jakožto patnáctiletému klukovi. Jsem za to ale moc vděčný a myslím, že mi to dodalo velký kus sebedůvěry do dalších fází mého života. Také rád vzpomínám na přátelskou komunitu, která v laborce panovala. I přes můj podstatně mladší věk mě vzali mezi sebe – byl jsem zván na odpolední akce na střeše ÚOCHB, na volejbal, a dokonce i na barbeque u našeho šéfa na zahradě. Snad jim ani nevadilo, že jsem vždy snědl aspoň polovinu sušenek či dezertů, kdykoliv je někdo přinesl do laborky na rozdělení.“

Lucka Růžičková sice dělala stáž OV v jiné skupině, ale u nás strávila prázdniny, protože se hlásila na biochemii na Imperial College v Londýně, opět jednu z nejlepších škol na světě. Poprosila jsem ji, jestli by mi nenapsala, jak jí účast na stážích ovlivnila a co jí do vědecké kariéry dala.

„Jelikož jsem na střední škole neměla známé v oboru (nikdo z širší rodiny se nikdy vědě nevěnoval, ani v podobném odvětví nepracoval), získat stáž Otevřené Vědy se mi povedlo až napodruhé. Podle mě v mém případě sehrál roli hlavně zájem o obor, cílevědomost (ale také v dnešní době dost podceňovaná skromnost), online studium biologických a chemických kurzů v angličtině a návštěva přírodovědných přednášek (možná také účast v chemické či matematické olympiádě). Po úvodním neúspěchu jsem v posledních třech letech střední školy absolvovala tři stáže OV s velmi rozdílným zaměřením – na Fyziologickém ústavu AV ČR jsem se zabývala metabolomikou a na ÚOCHB jsem se zabývala výpočetní biomolekulární spektroskopií a následně biochemií inzulinu. Právě díky rozdílnému zaměření stáží jsem si vyzkoušela experimentální i výpočetní vědu a klinický výzkum. Na bakaláři v Londýně jsem díky těmto cenným zkušenostem byla každý rok mezi 10 % nejlepšími studenty, a bylo pro mě jednoduché získat prestižní stáže na londýnských výzkumných institucích. Kombinace znalostí z několika vědeckých oborů (díky stážím) mi také umožnila se po bakaláři zabývat poměrně novým interdisciplinárním oborem, genomickou medicínou rakoviny (na magisterském studiu na Cambridge a na doktorském studiu na Oxfordu). Co si myslím, že mi na střední škole také hodně pomohlo se posouvat, byla návštěva přednášek Science Café (cyklus neziskových přednášek s vědci fungující ve většině krajských měst, Science Café – Věda jako dobrodružství). Jelikož jsem už na střední škole věděla, že bych se ráda hlásila na univerzitu do zahraničí, tak jsem také studovala mimoškolní online kurzy Centra Talentované Mládeže (CTM) v angličtině. CTM umožňuje studium AP kurzů a absolvování následné mezinárodní AP zkoušky (americký ekvivalent české maturity), které Ministerstvo školství začalo uznávat jako nahrazení profilové maturitní zkoušky. Na výběr je řada technických, přírodovědných a humanitních oborů. Kurzem provází zkušený lektor – nejčastěji to jsou právě čeští doktorští studenti, kteří část svého studia (nebo celé) strávili v zahraničí. Je to unikátní možnost, jak získat znalosti oboru v angličtině, jelikož většina vědeckého výzkumu také probíhá v angličtině a v mezinárodním prostředí. Organizace ProStředoškoláky  je také skvělou možností, jak se seznámit s komunitou dalších aktivních středoškolských studentů. Mají online databázi, kde shrnují možnosti mimoškolních aktivit – včetně stáží – a každoročně pořádají soutěž v mimoškolních aktivitách, Středoškolák roku. Je to komunita velmi zajímavých lidí. Komukoliv na střední škole bych poradila být aktivní, jít si za tím, co je baví, ale také se nebát zkontaktovat jak případné lektory stáže, tak ale také starší studenty vysokých škol buď v Česku či v zahraničí, a požádat je o radu.“

Našich dvou současných studentek OV, Natálie Müllerové a Štěpánky Soukupové jsem se zeptala, jak se na stáži cítí a jestli je to jiné, než si původně představovaly.

„Středoškolská stáž nám dala obrovské množství všech možných různých zážitků, informací, zkušeností a zábavy. Hrozně nám změnila náhled na vědu a na vnímání výzkumu celkově, zároveň jsme se díky tomu utvrdily v tom, že ji chceme opravdu dělat a těšíme se, až budeme moct pracovat ve výzkumu full-time. Když jsme se hlásily, tak ani jedna nečekala, že by nás přijali. To bylo samozřejmě i kvůli velkému počtu zájemců, ale i kvůli tomu, že jsme nikdy moc nedělaly olympiády (Natka jednou), SOČ, nemáme samé jedničky atd. Teď už víme, že je věda pro všechny, které pohání zápal pro zkoumání a objevování nových věcí. Určitě všem, co tohle budou číst, doporučujeme se vědy nebát a jít do toho!“

A čemu bych naopak radila se v přihlášce vyhnout?

Zatímco nadsázka, vtip a zájem o problematiku jsou u mě rozhodující, pár věcí je naopak odrazujících. Opět mluvím za sebe, případně pár kamarádů, jiní lektoři to mohou mít úplně jinak. Přílišné používání AI. AI sice napíše skvělý motivační dopis, ale ten pak tak trochu ztrácí autenticitu. Neříkám nenechte si vylepšit stylistické nebo jiné nedostatky, ale někdy je hodně vidět rozdíl mezi tím, co je schopen napsat mladý student a co napíše umělá inteligence. Dejte si také pozor na bezmyšlenkovité kopírování textu. Někdy se studenti hlásí na mnoho stáží, což chápu, šance je malá, ale čisté kopírování (někdy i se špatným jménem) motivačního dopisu určitě málokoho přesvědčí o opravdovém zájmu o dané téma. A potom je pro mě trochu komplikované, když má student v životopise nebo motivačním dopise vypsáno dalších 150 aktivit ve dvaceti různých odvětvích. Je jistě lákavé napsat do CV všechny svoje mimoškolní aktivity, ale někdy to může vytvářet dojem, že nebude mít čas a možná později ani chuť se projektu OV věnovat. Někdy to dokonce může vypadat, že víc než stáž samotná studenta zajímá vylepšení životopisu. Toto zde zmiňuji také proto, aby studenti, kteří nemají tak „vymazlený“ a „vytuněný“ životopis neměli dojem, že v konkurenci svých superaktivních spolužáků  nemají žádnou šanci.

Profesní síť může hrát svou roli

Asi jako v každém oboru může být výhodou mít někoho známého, který by třeba poradil nebo i pomohl najít stáž. Ať už je to rodič, příbuzný, sousedka, známý nebo kamarád. Abych byla fér, této možnosti jsem využila i já, když jsem poprosila kolegu z jiného oboru, aby vypsal téma, na které by se mohl přihlásit můj syn, který měl velký zájem o matematiku a programování. Kolega Martin tenkrát vypsal téma, a mimo našeho Jirky vzal i další studentku, jejíž životopis a motivační dopis ho velmi zaujal. A skvělé na tom je, že tato studentka později celou soutěž Otevřené vědy v kategorii o živých vědách ten ročník vyhrála! A můj syn Jirka, dnes už student Fakulty informačních technologií ČVUT, je dodnes u mého kolegy Martina zaměstnán na částečný úvazek a pomáhá jim s analýzou dat a s programováním. Ale pokud není ve vašem okolí nikdo, kdo by poradil nebo pomohl, určitě je důležité se nenechat odradit a zkusit štěstí sám.

Přednášky a krátkodobé semináře jsou také cestou

Mimo dlouhodobé stáže mohou studenti „přičichnout“ k vědě prostřednictvím různých workshopů nebo přednášek, které univerzity nebo ústavy pořádají. Můžou se dostat i na různé expedice pořádané vysokými školami, nebo na různá letní soustředění, typicky mohu za náš obor zmínit Běstvinu, Fluorescenční noc nebo Biologické čtvrtky ve Viničné. ČVUT pořádá například letní školu na FIT nebo akci Ochutnej strojárnu. Masarykova Univerzita má dokonce specializovaný web určený pro středoškoláky. Opravdu jmenuji jen to, o čem vím a co je víceméně z mého oboru, možností je po celém Česku mnoho, stačí zapátrat, co je dostupné v okolí a v oboru, o který se student zajímá. Vědecké instituce v Česku se snaží dělat pro středoškoláky mnoho akcí, je to nejen za účelem nalákat své budoucí studenty a studentky, ale také proto, že vědí, že je to investice, která se po všech stránkách vyplatí.

Závěrem…hodně štěstí a úspěchů ve vědě!

A co říci závěrem, milí studenti a studentky se zájmem o vědu a techniku? Někdy vám může pomoci šťastná náhoda, někdo by mohl říci i osudové setkání, ale hlavně rozhoduje vaše odvaha, píle a nápaditost najít (po)otevřené dveře, na které můžete zaklepat a vstoupit do jiného světa a získávat nové zkušenosti. Hodně štěstí!!!