Dne 26. 5. 2022 Eliška Koňaříková a Vlaďka Petráková reprezentovaly Czexpats in Science na konferenci Hodnocení kvality vysokých škol (HKVŠ), pořádané Masarykovou univerzitou (MUNI) v Telči. Již 22. ročník se zaměřil na Současnost a vyhlídky doktorského studia na českých vysokých školách.
Během celého dne byla opakovaně zmiňována přílišná délka doktorského studia (v průměru 5,5 roku), nízká úspěšnost ukončení studia (kolem 40%), ale také tlak na zavedení standardu školitele, tedy vznik povinností a práv obou stran – studenta i školitele. Zároveň se hledala cesta k adekvátnímu finančnímu ohodnocení doktorandů, čehož se snaží docílit i připravovaná reforma doktorského studia plánovaná v rámci Strategického záměru 2021+ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).
Vzhledem k této problematické agendě si MŠMT nechalo vypracovat šetření Doktorandi 2021, k němuž by měla být během června 2022 vydaná hodnotící zpráva a jehož závěry a plány do budoucna budou představeny formou tiskové konference.
Jak na hodnocení kvality doktorských studijních programů
Po úvodním slovu prorektora pro vzdělávání a kvalitu MUNI Michala Bulanta a rektora MUNI Martina Bareše následovala první panelová diskuse prorektorů čtyř velkých českých vysokých škol.
MUNI, slovy Šárky Pospíšilové, prorektorky pro výzkum a doktorské studium, má zkvalitnění doktorského studia zakotveno ve svém strategickém záměru. Již nyní existuje MUNI akademie, jejíž součástí je i povinný kurz FRESHERS, ve kterém PhD studenti získávají různé soft-skills vhodné pro budoucího vědce. Zároveň MUNI zavedla povinnost vycestovat během PhD studia minimálně na měsíc do zahraničí. Také vzniká tlak na kvalitu školitelů a přijímacího řízení.
Na Univerzitě Palackého v Olomouci (UPOL) – dle prorektora pro doktorské studijní programy a projekty Dušana Lužného – vzniklo Grémium doktorandek a doktorandů, které má vždy dva zástupce z každé z osmi fakult. Jeho cílem však není řešit univerzitní politiku, ale postavení PhD studentů. Zároveň UPOL usiluje o zřízení ombudsmana pro PhD studenty, jelikož jejich problémy se liší od problémů bakalářských a magisterských studentů. Obecně se na UPOL snaží o socializaci PhD studentů, a to nejen mezi sebou, ale i se zbytkem univerzity.
Na Univerzitě Karlově (UK) se tradičně potýkají s velkým množstvím studentů a oborů, které se často i na různých fakultách dublují, jak zmínil Ladislav Krištoufek, prorektor pro vědeckou činnost. Nicméně v současnosti dochází k restrukturalizaci a hledání cest ke zlepšení.
Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT) se dle slov Milana Pospíšila, prorektora pro strategie a rozvoj, zaměřuje na propojování PhD studentů napříč fakultami, nejen pomocí projektové výuky, ale i organizací zvaných přednášek zahraničních odborníků.
Všichni přítomní zástupci vysokých škol se shodli na potřebě podporovat kritické myšlení, kreativitu, posílení inkluze, rozšiřování soft-skills přenositelných mimo akademickou sféru, ale také v důrazu na interdisciplinaritu a internacionalizaci. Prvním krokem by tak mohlo být snížení počtu oborových rad, čemuž by mohlo pomoci například sloučení českých a anglických doktorských studijních programů.
Strategický záměr ministerstva školství a sociální podmínky doktorandů
Zástupci MŠMT představili legislativní návrh reformy doktorského studia, který již v červnu chtějí odeslat do mezirezortního připomínkového řízení.
Robert Plaga, náměstek MŠMT, ve své prezentaci zmínil hlavní nedostatky, na které upozornila Boston Consulting Group, a to na nízkou otevřenost a systém financování vědy založený na počtu studentů. Zdůraznil, že konečnou výši stipendia určují univerzity a samotné navyšování prostředků ze strany ministerstva nepovede k řešení problémů. Nastínil, že společným cílem všech tří stran – MŠMT, vysokých škol a doktorandů – by měl být tlak na zvýšení kvality, ale i zlepšení podmínek pro všechny strany, aby docházelo k efektivnímu vynakládání veřejných prostředků.
Radka Wildová, náměstkyně pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu, uvedla některé konkrétní body předkládaného strategického záměru. MŠMT požaduje navýšení stipendia na 1,2-násobek minimální mzdy, ukončování studia pouze obhajobou dizertační práce, tedy bez státní závěrečné zkoušky, důraz na odbornou praxi a zahraničí zkušenost o délce minimálně 30 dní. Dále by nemělo docházet ke zneužívání studentů k suplování výuky, ale vyučování by mělo probíhat pouze na základě vzájemné dohody. Také bude kladen důraz na nastavení standardu školitele, který by měl mimo jiné obsahovat i minimální počet a frekvenci konzultací.
Šárka Lojdová, předsedkyně České asociace doktorandek a doktorandů (ČAD) se ve stejné sekci zaměřila na sociální (ne)zabezpečení doktorandek a doktorandů . Zdůraznila především, že stipendium není dle zákona mzda a nedaní se, a tudíž se z něj neodvádí studentům nemocenské pojištění. Z toho plyne řada důsledků: doktorandkám nevzniká nárok na tzv. mateřskou a v případě rodičovského příspěvku si nemohou zvolit délku čerpání této dávky. Osoba s nízkými nebo žádnými příjmy, kdy do této kategorie spadají právě doktorandky pobírající stipendium, pobírá rodičovský příspěvek minimálně 31 měsíců. Takto dlouhá doba strávená mimo výzkum může být pro kariéru doktorandek fatální. Výše rodičovského příspěvku je pak 10 tisíc Kč měsíčně, což je pro zajištění životních potřeb matky i dítěte zcela nedostačující. Finanční zajištění rodiny je pak na bedrech druhého z partnerů – situace je o to složitější, jsou-li doktorandy oba rodiče. Vzhledem k nešťastnému nastavení sociálního zabezpečení totiž česká věda často přichází o oba partnery – o toho, kdo pečuje o děti i toho, kdo musel z finančních důvodů odejít do privátní sféry, případně na zahraniční výzkumné pracoviště, které mu poskytuje lepší zázemí.
Zahraniční zkušenost jako příklady dobré praxe
V poslední sekci prvního dne konference se dostali ke slovu zástupci mladší generace s přímou zkušeností s doktorským studiem v zahraničí. Zaměřili se na kvalitu studia a školitelů a formální požadavky na PhD studium.
Nejprve Eliška Koňaříková představila iniciativu Czexpats in Science (CiS), která sdružuje české vědce a vědkyně žijící v zahraničí. Zdůraznila, že CiS mají přímou vazbu na lidi se zahraniční zkušeností a může je tak využít k přenosu dobré praxe a podpořit vysoké školy v návrhu konkrétních kroků, jak zlepšit kvalitu PhD studia. CiS mají již dobře zavedenou spolupráci s MUNI, kde prostřednictvím workshopů #sharingCzexpats předávají studentům i pracovníkům vysokých škol své zkušenosti se systémy v zahraničí, kde již konkrétní nástroje na zvýšení kvality studia fungují. CiS je otevřena této spolupráci s jakoukoliv další českou vysokou školou či výzkumným ústavem.
Jakub Šindelář z ČAD poté sdílel svoji zkušenost s doktorským studiem v Leidenu, ve svém příspěvku popsal výhody dvojího vedení dizertace, i týmu školitelů, který v Leidenu využívají. Na konci své prezentace sdílel řadu užitečných odkazů na výzkumy a pravidla týkajících se doktorského studia, které jsou dostupné jako inspirace z řady evropských univerzit. Pro nastavení podmínek vztahů školitele s doktorandy a doktorandkami, vytvoření doktorských škol i podporu v pracovním uplatnění po doktorátu existuje řada dobře zmapovaných příkladů. Klíčové je, aby se dobrá praxe (nejen ze zahraničí ale i z řad progresivních pracovišť v ČR) a povědomí o ní dále šířily a aplikovaly.
V následné panelové diskusi, kterou řídila Vlaďka Petráková z CiS, zmínil Adam Přáda z University of Cambridge minimální plat doktoranda, který musí školitel před nástupem zajistit. Dále, jedna z hlavních kontrol PhD studia probíhá po prvním roce a student musí předložit a obhájit detailní plán, jak chce svůj výzkum směřovat, tak, aby jej zvládl za další 2, maximálně 3 roky dokončit. Navíc mají studenti veškerou administrativní podporu, včetně například zajištěného ubytování. Každý student má také svého tutora, kterým je akademik z jiného oboru, a se kterým může řešit problémy všeho druhu od školitele po finanční potíže nebo duševní zdraví. Také zmínil, že na University of Cambridge nejsou formálními požadavky k dokončení studia publikace v impaktovaných časopisech. To například zohledňuje zdlouhavost publikačního procesu, který pak může zbytečně oddalovat obhajobu.
Eliška Koňaříková shrnula své zkušenosti z doktorátu v německém Mnichově. Zdůraznila výhody zapojení pracoviště do evropského konsorcia Marie Skłodowska-Curie Actions – Innovative training networks (nyní Doctoral Networks), které má za cíl vybudovat budoucí generaci vědců v daném oboru. Velmi ocenila mezinárodní integraci a intenzivní spolupráci, která usnadní budoucí vědecká partnerství díky osobním vazbám. Jako konkrétní kvalitativní výhodu svého doktorátu vidí v každoročním hodnocení postupu své práce, u kterého byl i externí školitel. Role externího školitele byla pomoc danému doktorandovi, ať už při rozepřích se školitelem nebo se správným nasměrování vědeckého bádání. Eliška Koňaříková zároveň ocenila existenci graduate school, která minimalizuje administrativní zátěž doktorandů.
Jakub Šindelář na závěr zdůraznil lepší socializaci, častější konzultace a obecně lepší zapojení do komunity pracoviště, které se mu dostalo v Leidenu. Na dané univerzitě mají také písemně stanoveno rozdělení povinností školitele a student vždy obdrží kopii tohoto dokumentu. Budoucí školitelé musí také projít velmi intenzivním a praktickým kurzem a mohou se inspirovat volně dostupnou brožurkou Best practice guide.
Konference pokračovala i následující den 27. 5. diskusemi nad konkrétními výzvami pro kvalitní doktorské studium a institucionální spoluprací, zejména zapojení Akademie Věd ČR. Záznam obou dní (1. den a 2. den) je dostupný na stránkách konference.
Děkuji Jakubu Šindelářovi z ČAD za editaci.