V tomto záměrně provokativním a zároveň reflektivním článku se s kolegy z Lotyšska, Maďarska a Nizozemska připojujeme k rostoucímu úsilí v řadě společenskovědních disciplín „dostat východní Evropu na mapu produkce vědění“. V článku přibližujeme přínosy pro poznání, které vzniknou v důsledku obrácení perspektivy, z níž je obvykle zkoumán potravinový systém v zemích východní Evropy. Podobně jako při výzkumu v jiných “nezápadních” kontextech se předpokládá, že poznání a koncepty importované ze Západu jsou ve východoevropském kontextu přímo aplikovatelné. Zjištěné rozdíly od západního modelu jsou podle tohoto přístupu důsledkem opožděného vývoje, nikoliv geografické odlišnosti, a jsou tedy jen málo zajímavou „regionální“ zvláštností, která pro vývoj teoretického (tedy univerzálně platného) poznání nemá větší význam. Toto pojetí se uplatňuje při výzkumu jak mainstreamového potravinového systému, tak při hledání jeho alternativ. V situaci, kdy konvenční potravinový systém stále zřetelněji naráží na ekologické limity a dochází tak k ohrožení potravinové bezpečnosti, se stává hledání alternativních, ekologicky i sociálně šetrnějších forem potravinového systému stále naléhavějším. Zejména pak v situaci, kdy v literatuře dominantní alternativy, založené na etickém spotřebitelství a na západním tržním modelu – jako např. biofarmářství a potraviny vyprodukované v systému Fair Trade – se stále podílejí na světovém obchodu s potravinami jen jedním procentem. Tento stav vyvolává potřebu hledání i jiných, pro „většinový” svět vhodnějších potravinových alternativ, jež se nacházejí v kontextech mimo západní „centrum” společenskovědního poznání.
V článku tvrdíme, že neformální a často „neviditelné” potravinové praktiky, jež jsou přitom v zemích východní Evropy velmi rozšířené a rozvinuté, jako je symbióza velkých a malých farem, domácí produktivní zahrádkaření a sběr divokých plodů, představují právě takové alternativy. Změníme-li jejich rámování a přestaneme-li na ně nazírat jako na znak opožděné modernizace či jako na strategii přežití chudších vrstev společnosti, jak byly do nedávné doby tyto praktiky ve výzkumu rámované, můžeme je interpretovat jako moderní, inovativní a potravinovou resilienci a udržitelnost významně posilující alternativy. Tímto způsobem jsou tyto neformální praktiky rámovány při výzkumu v západních kontextech, kde jsou ale jen málo rozšířené. V článku dokládáme, že k tomu, aby výzkum o východoevropských potravinových alternativách se stal teoreticky atraktivním, je nutné překonat uzavřenost vědecké komunikace o výzkumu těchto alternativ v rámci oblastních východoevropských studií, jež postrádají přesah do obecné a tedy teorii produkující literatury.
Petr Jehlička (Open University) Vyšlo ve Vesmíru 2021/03
Jehlička, P., et al.: Journal of Rural Studies 2020 DOI: 10.1016/j.jrurstud.2020.04.015