Články

Rubrika: Dle zemí

Na postdoku pod sakurami

S podporou Japanese Society for the Promotion of Science, jež spravuje rozsáhlé globální programy akademických výměn, jsem mohl absolvovat dvouletou postdoktorskou stáž v Japonsku. Moje zkušenosti s tamním akademickým prostředím byly v mnoha ohledech poučné – od kultury vědecké práce, která se pyšní důrazem na etiku, až po výzvy, které přináší jazyková bariéra. Akademické prostředí je otevřené cizincům, ale genderová vyváženost je problém. Nevyhnete se zde byrokracii a praktické životní situace vám občas zamotají hlavu. Avšak budete-li mít šťastnou ruku při výběru hostitelské instituce a mentora, získáte unikátní zkušenosti ze země, která pěstuje excelentní vědu a jejíž kultura a dějiny vás zaručeně budou fascinovat.

Living the American Dream: jak to všechno začalo

Kristýna Blažková, molekulární bioložka a později spíše imunoložka, se na postdoka v oboru mikrobiologie vydala z pražských Dejvic do slunného Stanfordu v Kalifornii. Jak se jí tam zkoumá a poznatky o tom, jak objevuje americký životní styl, sdílí na svém osobním blogu. Výběr z těchto postřehů poskytla Czexpats in Science k dalšímu šíření, jako inspiraci pro další české vědkyně a vědce, kteří by se chtěli vydat na vědeckou zkušenou právě do Spojených států.

Czexpats z UK: Ivana Schnur o virtuální realitě a inovacích v medicíně

Ivana Schnur vystudovala 1. lékařskou fakultu UK a myslela si, že se jako lékařka bude věnovat zvládání bolesti v onkologii. Přes několik odboček a „zásahů osudu“ ale místo toho před pár lety spoluzaložila a vede Sensely – americkou společnost s mezinárodním úspěchem, která vyvíjí umělou inteligenci usnadňující práci zdravotních sester a lékařů.

Do Británie už na bakaláře – jak na to?

Málokdo má to štěstí, že už na střední škole ví, kam se chce vydat dál. Já ho rozhodně neměl – při nástupu na gymnázium mě jednoznačně bavila nejvíc matematika a možná zoologie, ale úplně jsem si nedokázal představit práci ani v jednom z těchto oborů. Mimo školu jsem vždy měl plno kroužků, intenzivně jsem hrál na příčnou flétnu a na klavír. K tomu jsem hrál vodní pólo, cvičil, a opravdu hodně četl.

Jaká je budoucnost doktorandů v ČR?

Doktorandi představují budoucí vědeckou elitu národa. Ovšem na jejich cestě stojí řada překážek. Jak eliminovat ty administrativní a jak docílit vyšší úspěšnosti ukončování PhD studia se diskutovalo na konferenci Hodnocení kvality vysokých škol.

Na postdoc ven a pak zpět do Čech, jak na to

Když jsem dostala nabídku přispět svými zkušenostmi na blog Czexpats, moje první myšlenka byla, že nemám o čem psát. Vyjela jsem na postdoc a vrátila se zpět do ČR přesně podle plánu, který jsem tak nějak odjakživa měla. Sladění rodiny a práce také nebylo žádné drama. Po přečtení mnohých jiných inspirativních blogů o výzvách, které kolegové museli překonat, jsem považovala svoji zkušenost za velmi nudnou.

Čeští vědečtí expati se setkali ve Švédsku

Nejlepší věci vznikají z osobních setkání. Dne 28. dubna se na české ambasádě ve Stockholmu sešlo více než třicet českých vědeckých expatů v různých fázích kariéry a z různých oborů. Kdo tito lidé jsou a na čem pracují? 

Věda za časů korony

Byl prosinec roku 2019, tři měsíce od obhajoby mé disertace, a já jsem už několik týdnů celé dny purifikoval vzorky na stáž v Bordeaux, kterou jsme domlouvali více než rok. Když jsem se ještě pro jistotu Francouzů optal, jestli si tedy mám koupit letenky na první lednový týden, dostal jsem odpověď, že zapomněli zařídit můj příjezd a jestli můžeme vše o měsíc odsunout. Respirátor jsem v té době použil jenom párkrát za život, když jsem navažoval něco jedovatého.

PhD cestou z ČR do Velké Británie

Na první konferenci Czexpats si pamatuju, jako by to bylo včera. Po čtyřech letech doktorátu, který nikam nevedl, jsem byla psychicky vyčerpaná a pomalu se začala smiřovat s myšlenkou, že s vědou skončím. Zmáhalo mě to neustálé sebe-zpytování, kdy jsem byla na jedné straně sice silně přesvědčená o směřování svého výzkumu, ale zároveň jsem nemohla ignorovat kritiku „pánů profesorů“ na svém pracovišti, kteří mě neustále přesvědčovali o tom, že můj výzkum je vlastně nesmysl (doslova jsem si vyslechla, že je to „bullshit“). Už ani nevím, co jsem si tehdy od konference slibovala, ale jako pracující matce ročního kojence bylo pro mě zajisté osvěžující se na chvíli odtrhnout od všedních povinností a moci si popovídat o vědě, kariéře a projektech našich krajanů v zahraničí. Dopad, který tato Konference pod stromeček nakonec měla na můj život, však předčil i mé nejdivočejší sny.

Zakládání výzkumné skupiny v USA

V tomto textu vám na základě své zkušenosti přiblížím, jak vypadá zakládání vlastní výzkumné skupiny na univerzitě v USA. Zahrnu proces od pohovoru až po několik prvních let vedení skupiny. Věnuji se pouze univerzitám a oboru přírodních věd, proces se trošku liší u národních laboratoří nebo výzkumných institutů, které nemají studenty, stejně tak jsou kritéria jiná v humanitních oborech.

Jak to vidí děti „mobilních“ vědců?

Mobilita, mobilita, mobilita… to je klíčové slovo, se kterým se každý začínající vědec bezpochybně setká. O plánování pobytů v cizině, o administrativě spojené se stěhováním a sháněním víz, o shánění grantů na výjezd a konečně i o hledání škol a školek pro potomky bylo napsáno už bezpočet blogů. Jak ale tyto změny vidí právě děti stěhujících se vědců se člověk nikde moc nedočte.

Postup akademickým systémem v USA

Univerzity v USA jsou brány jako jedna z nejatraktivnějších destinací studentů z celého světa, kteří chtějí studovat v zahraničí. Pro potenciální zájemce z České republiky se zde pokusím shrnout pár rad a zkušeností na základě svého působení na Graduate School (postgraduální škole) americké univerzity. Samozřejmě je to jen moje osobní zkušenost a je jen z jedné konkrétní instituce, ale snažím se popsat situaci tak, jak si představuji, že platí i obecněji.