Vladimír Majer, vystudovaný chemik, po úspěšné výzkumné kariéře v zahraničí strávil několik let ve vědecko-diplomatických službách francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS). V tomto blogu si můžete přečíst o jeho zkušenostech s vědeckou diplomacií a pohledu na tuto disciplínu v kontextu České republiky.
Na to, jaké to je s návraty dětí ze zahraničí do českého školského systému, jsme se ptali několika vědkyň a vědců, kteří si výjezd a návrat s dětmi zažili v nedávné době.
„Vědecká diplomacie byla na Ministerstvu zahraničí vždy, ale až nyní je skutečnou prioritou. V dubnu letošního roku jsme zřídili i celé nové oddělení vědecké diplomacie,“ říká první náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák. A dodává, že česká věda má v zahraničí často mnohem lepší jméno, než si doma v Česku myslíme.
Univerzita Karlova ve spolupráci s Iniciativou Czexpats in Science spouští Young Principal Investigator Forum #YPIF – platformu pro setkávání a výměnu informací mezi mladými vedoucími výzkumných skupin ze všech institucí v Česku.
Doktorandi představují budoucí vědeckou elitu národa. Ovšem na jejich cestě stojí řada překážek. Jak eliminovat ty administrativní a jak docílit vyšší úspěšnosti ukončování PhD studia se diskutovalo na konferenci Hodnocení kvality vysokých škol.
Když jsem dostala nabídku přispět svými zkušenostmi na blog Czexpats, moje první myšlenka byla, že nemám o čem psát. Vyjela jsem na postdoc a vrátila se zpět do ČR přesně podle plánu, který jsem tak nějak odjakživa měla. Sladění rodiny a práce také nebylo žádné drama. Po přečtení mnohých jiných inspirativních blogů o výzvách, které kolegové museli překonat, jsem považovala svoji zkušenost za velmi nudnou.
Na první konferenci Czexpats si pamatuju, jako by to bylo včera. Po čtyřech letech doktorátu, který nikam nevedl, jsem byla psychicky vyčerpaná a pomalu se začala smiřovat s myšlenkou, že s vědou skončím. Zmáhalo mě to neustálé sebe-zpytování, kdy jsem byla na jedné straně sice silně přesvědčená o směřování svého výzkumu, ale zároveň jsem nemohla ignorovat kritiku „pánů profesorů“ na svém pracovišti, kteří mě neustále přesvědčovali o tom, že můj výzkum je vlastně nesmysl (doslova jsem si vyslechla, že je to „bullshit“). Už ani nevím, co jsem si tehdy od konference slibovala, ale jako pracující matce ročního kojence bylo pro mě zajisté osvěžující se na chvíli odtrhnout od všedních povinností a moci si popovídat o vědě, kariéře a projektech našich krajanů v zahraničí. Dopad, který tato Konference pod stromeček nakonec měla na můj život, však předčil i mé nejdivočejší sny.
Doktor Michal H. Kolář, vedoucí Laboratoře dynamiky biomolekul na Ústavu fyzikální chemie VŠCHT, obdržel cenu německé Nadace Alexandera von Humboldta pro rok 2021. Ta ji uděluje svým bývalým stipendistům a nositelům vědeckých grantů na realizaci inovativních komunitních projektů. Ocenění Dr. Kolář získal za projekt podporující aktivity spolku Czexpats in Science, který sdružuje a propojuje české vědce a vědkyně působící v zahraničí. Do Česka poputuje ocenění vůbec poprvé.
David Pavlorek dispels the myths surrounding the recognition of foreign degrees in the Czech Republic, the so-called “nostrifikace” (validation). It is possible that after reading this blog you will discover that you do not need to validate your degree certificate at all.
Jedním z cílů Czexpats in Science je pomoci vědcům s návratem do ČR a přispět k otevřenosti české vědy. Tento editorial využívá osobní zkušenosti vědců…
Na předvánoční konferenci Czexpats in Science jsme mluvili mimo jiné s fyzikem Jiřím Klimešem, který se po doktorátu v Londýně a postdoktorálním působení ve Vídni vrátil do Čech, kde nyní řeší ERC Starting grant. Peníze podle něj nejsou lék na všechno, problém české vědy spatřuje spíš v personální politice.
S politoložkou Annou Pospěch Durnovou o roli náhody v kariéře, o akademickém manželství a o částečném návratu do Česka po letech v zahraničí.
Jak probíhají výběrová řízení na vedoucí laboratoří v zahraničí? A čím by se mohly české vědecké instituce inspirovat? V tomto blogu popíšu zkušenosti své a několika kolegů z hledání pozice vedoucího laboratoře a článek obsahuje i obecnější tipy…
„Lokálnost“ vědy je pro mě především o vztahu mezi vědeckým poznáním a společností, v jejímž kontextu toto poznání vzniká a jíž by také mělo nějakým způsobem sloužit.
